Es ist ein Ros entsprungen – Aj, růže rozvila se

Das Lied auf Tschechisch gesungen von Alexandra Benesova:

1. Es ist ein Ros entsprungen / aus einer Wurzel zart, / wie uns die Alten sungen, / von Jesse kam die Art / und hat ein Blümlein bracht / mitten im kalten Winter / wohl zu der halben Nacht.

1. Aj, růže rozvila se / ze kmene krásného, / jak zdávna čekala se, / z druhu převzácného. / Ten kvítek spanilý / uprostřed noci chladné / my lidé spatřili.

2. Das Blümlein, das ich meine, / davon Jesaja sagt, / hat uns gebracht alleine / Marie, die reine Magd; / aus Gottes ewgem Rat / hat sie ein Kind geboren, / welches uns selig macht.

2. Růžičku tu, již míním / a o níž prorok děl, / složila nám i jiným / Maria v plének běl. / Jak Páně slíbil hlas, / zrodila dítko to nám / v půlnoční téměř čas.

3. Das Blümelein so kleine, / das duftet uns so süß; / mit seinem hellen Scheine / vertreibt’s die Finsternis. / Wahr’ Mensch und wahrer Gott, / hilft uns aus allem Leide, / rettet von Sünd und Tod.

3. To kvítečko podivné / má libé vůně dech / a jasem svým předivné / nám září v temnostech. / Bůh, člověk též pravý, / pomáhá z bídy zlé nám, / hřích i smrt odpraví.

4. O Jesu, bis zum Scheiden / aus diesem Jammertal / lass dein Hilf uns geleiten / hin in den Freudensaal, / in deines Vaters Reich, / da wir dich ewig loben; / o Gott, uns das verleih!

4. Ó Ježíši, svou mocí / rač být mi přítomen! / A z temné této noci / až vyjiti dáš ven, / tam otevř ráj mi svůj, / kde tebe budem chválit / na věky, Pane můj!

2. Das Blümlein, das ich meine, / davon Jesaja sagt, / hat uns gebracht alleine / Marie, die reine Magd; / aus Gottes ewgem Rat / hat sie ein Kind geboren, / welches uns selig macht.	2. Růžičku tu, již míním / a o níž prorok děl, / složila nám i jiným / Maria v plének běl. / Jak Páně slíbil hlas, / zrodila dítko to nám / v půlnoční téměř čas.
3. Das Blümelein so kleine, / das duftet uns so süß; / mit seinem hellen Scheine / vertreibt’s die Finsternis. / Wahr’ Mensch und wahrer Gott, / hilft uns aus allem Leide, / rettet von Sünd und Tod.	3. To kvítečko podivné / má libé vůně dech / a jasem svým předivné / nám září v temnostech. / Bůh, člověk též pravý, / pomáhá z bídy zlé nám, / hřích i smrt odpraví.
4. O Jesu, bis zum Scheiden / aus diesem Jammertal / lass dein Hilf uns geleiten / hin in den Freudensaal, / in deines Vaters Reich, / da wir dich ewig loben; / o Gott, uns das verleih!	4. Ó Ježíši, svou mocí / rač být mi přítomen! / A z temné této noci / až vyjiti dáš ven, / tam otevř ráj mi svůj, / kde tebe budem chválit / na věky, Pane můj!

M. 16. Jh., Köln 1599
T. (D) Str. 1-2 Trier 1587/88; Str. 3-4 bei Fridrich Layriz 1844. EG 30. GL 243.
T. (CZ) Gustav Adolf Molnár 1915. EZ 288.