Nun singet und seid froh – V radostném plesání

Nun singet und seid froh – V radostném plesání

1. Nun singet und seid froh, / jauchzt alle und sagt so: / Unsers Herzens Wonne / liegt in der Krippen bloß / und leucht‘ doch wie die Sonne / in seiner Mutter Schoß. / Du bist A und O, / du bist A und O.

1. V radostném plésání čiňmež děkování! / Duší našich sláva v jeslích odpočívá. / Již skví se světlem zářným Syn panny jediný, / ||: jenž jest Bůh věčný :||

2. Sohn Gottes in der Höh, / nach dir ist mir so weh. / Tröst mir mein Gemüte, / o Kindlein zart und rein, / durch alle deine Güte, / o liebstes Jesulein. / ||: Zieh mich hin zu dir. :||

2. Synu Boží z výsosti, / po Tobě tak žalostním! / Utěš moji mysl, / ó Dítko křehké a čisté, / skrze všechnu Tvou dobrotu, / ó nejmilejší Ježíšku! / ||: Táhni mne k sobě. :||

3. Groß ist des Vaters Huld, / der Sohn tilgt unsre Schuld. / Wir warn all verdorben / durch Sünd und Eitelkeit, / so hat er uns erworben / die ewig Himmelsfreud. / ||: O welch große Gnad! :||

3. Velká je přízeň Otcova: / Syn zahlazuje naše viny; / všichni jsme byli zkaženi / hříchem a marnivostí. / Takto nám vydobyl / věčnou radost v nebesích / ||: Ó, jak veliká milost! :||

4. Wo ist der Freuden Ort? / Nirgends mehr denn dort, / da die Engel singen / mit den Heilgen all / und die Psalmen klingen / im hohen Himmelssaal. / ||: Eia, wärn wir da! :||

4. Kde je to místo radosti? / – nikde více než tam, / kde andělé pějí / se všemi svatými, / a kde žalmy znějí / ve vysokém nebeském sále. / ||: Ach, kéž bychom tam už byli. :||

2. Sohn Gottes in der Höh, / nach dir ist mir so weh. / Tröst mir mein Gemüte, / o Kindlein zart und rein, / durch alle deine Güte, / o liebstes Jesulein. /
||: Zieh mich hin zu dir. :||		 2. Synu Boží z výsosti, / po Tobě tak žalostním! / Utěš moji mysl, / ó Dítko křehké a čisté, / skrze všechnu Tvou dobrotu, / ó nejmilejší Ježíšku!  /
||: Táhni mne k sobě. :||  
3. Groß ist des Vaters Huld, / der Sohn tilgt unsre Schuld. / Wir warn all verdorben / durch Sünd und Eitelkeit, / so hat er uns erworben / die ewig Himmelsfreud. /
||:  O welch große Gnad! :||		  3. Velká je přízeň Otcova: / Syn zahlazuje naše viny; / všichni jsme byli zkaženi / hříchem a marnivostí. / Takto nám vydobyl / věčnou radost v nebesích /
||:  Ó, jak veliká milost!  :||
4. Wo ist der Freuden Ort? / Nirgends mehr denn dort, / da die Engel singen / mit den Heilgen all / und die Psalmen klingen / im hohen Himmelssaal.
||:  Eia, wärn wir da! :||		  4. Kde je to místo radosti? / – nikde více než tam, / kde andělé pějí / se všemi svatými, / a kde žalmy znějí / ve vysokém nebeském sále. /
||:  Ach, kéž bychom tam už byli. :||

M. Nikolaus Herman 1554.
T. (D) Nikolaus Herman 1560. EG 35. GL 253 „In dulci jubilo“.
T. (CZ) 1904